„Nejtěžší je delší péče, kdy se budují pouta. Být pak součástí odcházení, je těžké,“ říká v rozhovoru Eliška Ježková z Domácího hospice Ledax

Jak dlouho pracujete jako pečovatelka v Domácím hospici Ledax a co vás přivedlo k této práci?

V hospici jsem přes 3 roky a co mě sem přivedlo? Řekla bych, že potřeba posunout se někam dál, osobnostně i profesionálně.

Proč jste se rozhodla pracovat pro Domácí hospic Ledax a co vás na této organizaci oslovilo?

Jedním z mých velkých důvodů, když jsem se rozhodovala, zda se přihlásím do výběrového řízení, bylo, že jsem se bála smrti. Měla jsem s ní negativní zkušenost z dětství a cítila jsem potřebu se k smrti dostat blíž a naučit se s ní pracovat. Ona to zní možná silácky teď, ale trvalo mi opravdu dlouho, než jsem se pro hospic rozhodla.

Můžete mi popsat, jaká je náplň vaší práce v domácím hospici a jaké jsou vaše hlavní úkoly?

Já pracuji v našem týmu jako pečovatelka. Myslím, že spoustu lidí si pod tím představí někoho, kdo lidem přinese oběd a vykoupe je. Nicméně je pod tím schováno mnohem, mnohem víc. Primárně je to samozřejmě poskytnutí hygieny, případně edukace rodiny v tomto směru. Ve chvílích, kdy je pak osoba přímo odkázaná na lůžko, tak například i edukace v rámci manipulace nebo polohování, podání tekutin, čištění ústní dutiny.

Nicméně se jakkoliv snažíme pomoct a odlehčit rodině, která se rozhodla doprovodit do konce svou blízkou osobu v domácím prostředí. Často je to třeba dohled u lůžka, povídání si přímo s klientem. Také velmi dobře dělá našim klientům příroda a čerstvý vzduch. Když to zdravotní stav dovolí a jsou k tomu podmínky, rádi pak vymýšlíme procházky a malé výlety po okolí.

Někdy může rodině pomoci třeba jen vyvenčit jejich pejska, kdy oni svůj čas raději stráví se svým blízkým. Náplň naší práce je tedy velmi různorodá a u každé rodiny se liší.

Zároveň se teď nově věnuji pozůstalostní péči. To znamená, že telefonicky kontaktuji rodinu, které jsme jako tým hospice pomohli vyprovodit blízkou osobu a ptám se, jak situaci zvládají, zda třeba nepotřebují s něčím pomoci, případně nabídnu konzultaci s naší paní psycholožkou.

Co z vašich úkolů považujete za nejtěžší?

Pro mě je osobně nejtěžší dlouhodobá péče. Během té doby, co jsem v hospici, jsme měli v péči několik dlouhodobých klientů, se kterými jsme trávili poměrně dost času. Pod tím si lze představit mnoho hodin povídání si, sdílení a přirozeně se tam pak vytváří vzájemná blízkost. Je pro mě náročné být pak součástí odcházení.

Jsou období, která jsou v mé práci náročné. Většinou jsou to chvíle, kdy se vyrovnávám se ztrátou blízkého klienta, zároveň je mě potřeba v mnoha rodinách a není čas se nadechnout. Též pro mě nejsou jednoduché odchody mladých lidí.

Práce v domácím hospici může být emocionálně náročná. Jak se vyrovnáváte s tímto aspektem práce a jak hledáte rovnováhu?

Ráda bych sdílela nějaký recept na sebepéči, která je v této práci velmi důležitá. Přijde mi, že v tomhle ale trochu pokulhávám. Někdy je práce velmi náročná, člověk hodně během dne komunikuje a komunikuje náročné věci, je oporou a podporou a vlastně je pak rád, že už nic víc nemusí. Takže pro mě je opravdu velmi důležité, že doma je mi poskytnuto tolik prostoru pro odpočinek, kolik jen potřebuji. Zároveň rovnováhou je pro mě vědomí konečnosti, které neustále svou prací získávám. To, že jednou naše životy skončí, víme všichni. Nicméně cítím, že díky práci, kterou vykonávám, nyní dokážu více vědomě a opravdově prožívat ty krásné chvíle života, který si tvořím.

Jaké vztahy navazujete s klienty Domácího hospice Ledax a existuje nějaký konkrétní klient, na kterého nezapomenete?

Ano, je několik lidí, na které si ráda vzpomenu. Chvíli ale trvá, než má vzpomínka není nijak citově zabarvená a není v ní cítit těžkost. Následuje pak už jen vděčnost, která hřeje. Potkala jsem už tolik inspirativních lidí, velkých bojovníků, a to je na té práci to krásné.

Jak trávíte svůj volný čas a jak relaxujete po náročném dni v práci?

Upřímně, když je to hodně náročné, tak jediné, co si přeju, je být v posteli. V poslední době poměrně dost běhám, máme psa, který potřebuje dlouhé procházky, takže když je energie, tak ráda vyrážím ven. Hodně dobře mi dělá ranní slunce, výhledy a hodně lásky.

Změnil se nějak váš postoj nebo spíš vztah ke smrti od té doby, co pracujete v domácí hospicové péči?

Rozhodně. Pro mě dříve, jako pro velkou část naší společnosti, bylo téma smrti tabu. Bylo mi nepříjemné toto téma otevírat, vlastně jsem ani neměla důvod nad tím přemýšlet. Vlastně jsem se jen bála, až se smrt zase někde objeví. Nyní mi to pomáhá žít kvalitnější život. Jsem více vědomá k životu. Pravidelně se potkávám s vděčností k tomu, co vše mám a kdo všechno je v mé blízkosti. O to víc cítím, jak vzácné to všechno je.

---

Vidíte v naší práci smysl? Podpořte nás ve ve veřejné sbírce.

4 z 5 lidí si přejí zemřít doma obklopeni svými blízkými. My v Domácím hospici Ledax pracujeme už od roku 2017 na tom, aby se co nejvíce lidem toto přání splnilo. Jeden den péče multidisciplinárního týmu o jednoho klienta vyjde na 3 100 Kč. Část financování této péče hradíme také z darů od veřejnosti. Jakýkoliv příspěvek nám tak pomůže dopřát našim klientům více dnů doma s jejich blízkými.