„V roce 2002 se mi narodila dcera Karolínka. Byla skvělá, plná lásky, odvahy a svobody. Byla to ona se svým o málo starším bráškou, kteří mi pomáhali překonat období, kdy umíral a zemřel jejich otec Karel. Zemřel doma. V té době žádné hospicové domácí služby neexistovaly a pro 30 letou mámu s dvěma malými dětmi (2,5 a 5 let) to byla těžká zkušenost,“ říká paní Jana, maminka Karolky.

Karolínka se narodila s neurofibromatózou a jako malé miminko přišla díky nádoru o močový měchýř. Samozřejmě těch zdravotních problémů bylo kvůli diagnóze více, přesto se Karolínka rozhodla žít plnohodnotný život, čímž všechny ve svém okolí inspirovala.

„Jako dítě byla skvělá – zvídavá, odvážná, plná energie. Dělala vše, po čem toužila. Lezla po stromech, plavala, sportovala. Sama jsem trenérka juda, a tak se mnou Karolka chodila na tréninky. Nepočítala jsem s tím, že by se svým zdravotním omezením mohla někdy dělat sport. Ona se ale rozhodla jinak.“ Judo bylo pro ni druhou rodinou, měla tam přátele, jezdila na závody, na kterých podávala dobré výsledky. Dokonce dostala i nabídku studovat na sportovním gymnáziu, kterou ale rodina s ohledem na její zdravotní stav odmítla.

V judu byla Karolka neskutečná. I přes svůj hendikep zvládla do svých 20 let získat nejen mnoho medailí a pohárů, ale také černý pásek (1.dan). Podílela se i na trénování dětí a pomáhala všem, kterým pomáhat dokázala. Její maminka dodává: „Byla otevřeným člověkem, ráda pomáhala a podporovala ostatní. Proto si také vybrala pro studium obor ošetřovatel a pečovatel.“ Jenže v roce 2022 se k její diagnóze přidal další závažný zdravotní problém – zhoubný nádor krční páteře. Ani to jí ale nevzalo chuť do života. „I přes ozařování a chemoterapii si vybírala šaty na maturitní ples,“ popisuje chuť do života své dcery paní Jana.

Ještě v prosinci to vypadalo, že vše bude dobré, jenže od ledna se zdravotní stav Karolky začal zhoršovat. „V druhé polovině února se zdravotní stav prudce zhoršil a my se ocitli opět v nemocnici na Homolce a v Motole. Po všech vyšetřeních nám již pomoc nebyla. Karolínka chtěla domů, chtěla být ve svém. Ale jak to udělat, když lékařskou péči potřebujeme?“ popisuje paní Jana. „A tak, jak to v životě bývá, poprosila jsem o pomoc, a najednou se nám nabízely možnosti. Dostala jsem kontakt na hospicové domácí služby v Třeboni Kleofáš. Paní ředitelka Kalná byla úžasná. Vysvětlila mi možnosti a dala mi kontakt na budějovický Ledax, který to k nám měl blíž. Ve chvíli, kdy jsem zavolala paní Kantorové (sociální pracovnice, pozn. red.), už o naší situaci věděli. Měla jsem pocit, že jsem v jiném světě, že vše, co je nemožné, se stává možným. Takové zázraky okamžitě,“ dodává paní Jana. V tento moment jsme si Karolku a její rodinu převzali do péče, a ona tak mohla spolu s maminkou opustit nemocnici a odjet domů.

„Osobní setkání s pracovníky hospice Ledax bylo úžasné. Najednou máte pocit, že vám vstupují do života andělé. S naprostou profesionalitou přijdou a jako nejbližší přátelé vám přicházejí na pomoc. My měli možnost se setkat s Luckou, Martou, paní Kerlovou, paní doktorkou Helešicovou a také paní Magdou Kümmelovou. Zdravotní sestřička Lucka, která se nás ujala, byla skvělá. Nejen že nám ochotně odpověděla na všechny otázky, včetně těch, na které se bojíte zeptat, ale také nám svým optimismem dodávala odvahu. Lucka také měla úžasný nápad, že bychom Karče splnili nějaký sen.“ I když by splněným snem pro Karolínku bylo zejména zdraví, nakonec padla volba na setkání s judistickou legendou Lukášem Krpálkem.

„Bylo to ve středu a my se obě s Luckou pustily do hledání kontaktu a oslovení Lukáše s prosbou o namluvení vzkazu či návštěvu. Čas nás bohužel neúprosně tlačil, ale nakonec se to povedlo,“ sdílí svou radost paní Jana. Lukáš Krpálek přijel za Karolkou v pátek dopoledne. I když Karolka už v tu dobu hodně času prospala, během návštěvy byla celou dobu vzhůru a snažila se komunikovat. Její maminka na ty chvíle stále vzpomíná: „Bylo na ní vidět, že když by mohla, tak z postele vyleze a pustí se s Lukášem do boje. Lukáš byl skvělý. Vyprávěl nám svůj příběh, mohli jsme si osobně prohlédnout olympijské medaile a celé to setkání bylo moc příjemné. Byli jsme velmi vděční, že si Lukáš ve svém nabitém programu našel čas a přijel do Rudolfova u Českých Budějovic, aby podpořil a splnil naší Karolínce sen.“ Lukáš nejen, že přijel na návštěvu, ale obdaroval rodinu ještě svou knihou a poukazem na návštěvu své akademie pro Karolínky mladší sestru.

„Po tomto neskutečném setkání Karolka v pátek k večeru zemřela doma obklopená milující rodinou,“ dodává paní Jana. Svůj příběh se rozhodla sdílet i jako jedno velké poděkování. „Chtěla bych moc poděkovat Karolce za její inspirující život, Lukášovi za nádherný čin, všem pracovníkům hospice Ledax za jejich pomoc a také všem svým kamarádům, kteří nám pomáhali a podporují nás stále.“

---

Vidíte v naší práci smysl? Podpořte nás ve ve veřejné sbírce.

4 z 5 lidí si přejí zemřít doma obklopeni svými blízkými. My v Domácím hospici Ledax pracujeme už od roku 2017 na tom, aby se co nejvíce lidem toto přání splnilo. Jeden den péče multidisciplinárního týmu o jednoho klienta vyjde na 3 100 Kč. Část financování této péče hradíme také z darů od veřejnosti. Jakýkoliv příspěvek nám tak pomůže dopřát našim klientům více dnů doma s jejich blízkými.