"Soukromí je intimní záležitost, subjektivní a osobní věc, kterou každý vnímá jinak," říká v rozhovoru Martina Primaková, ředitelka CSS Emausy
Rozhovor vyšel v lednovém čísle odborného časopisu SOCIÁLNÍ SLUŽBY. Díky projektům, jako je „Zvýšení kvality prostředí klientů v pobytových sociálních službách pro seniory", se ukazuje, že i malé změny, které reflektují přání a potřeby klientů, mohou mít obrovský dopad na jejich celkovou spokojenost a kvalitu života.
Co pro vás znamená soukromí seniorů a jak se vám podařilo tuto otázku řešit?
Téma soukromí řešíme v domově již mnoho let. Soukromí je intimní záležitost, subjektivní a osobní věc, kterou každý vnímá jinak. Díky projektu jsme zjistili, že tady nejde jen o uzavřený prostor, ale také klid, ticho a respekt. Soukromí je hluboce intimní - každý ho vnímá jinak. Uvědomili jsme si, jak důležité je ptát se, jak to klient měl doma a co je pro něj důležité.
Jak jste využili metodu Human-Centered Design v praxi?
Tuto metodu jsem předtím neznala, ale moc hezky se s ní pracovalo. Šlo o krátké kroky zaměřené na člověka. Bylo to intuitivní a interaktivní. Velmi důležité bylo zapojení týmu. Musím pochválit naši vedoucí pečovatelů, která dokázala vtáhnout do projektu ostatní zaměstnance. Ti jsou nositeli nejcennějších informací, protože tráví s klienty nejvíce času. Bez jejich zapojení by to nešlo.
To, co nás v projektu překvapilo, byl „aha moment", kdy jsme si uvědomili, že se běžně neptáme klientů na věci jako: .,Co vás ruší?" nebo „Co je pro vás soukromí?" Klienti byli překvapeni, že se jich na tyto věci ptáme, a reagovali na to pozitivně. Každý to má jinak, pro každého je důležité něco jiného. To je přesně podstata metody zaměřené na člověka - každý to vnímá jinak, ty „oči" máme každý jiné.
Když se vrátíme v čase a vzpomenete si na první chvíli, kdy jste dostali Kufřík na cestu k soukromí (výstup projektu využívající metodu HCD), jaká byla vaše reakce?
Trochu jsme se lekli, když jsme viděli všechny papíry a lepíky. Řekla jsem si: „Toho je hodně, to si nebudeme schopni zapamatovat." Ale pak jsme si s kolegyní sedly a prošly jsme si vše krok po kroku. Velmi jsme ocenily návody, které u kufříku byly. Ty nám pomohly vše správně uchopit a potom jsme postup mohly vysvětlit i ostatním kolegům. Ve finále jsme zjistili, že je to jednoduché, ale je potřeba vše dobře uchopit. Musím říct, že cedulky „Neruš" se uchytily a používáme je pravidelně, stejně jako špunty do uší.
V projektu jsme zjistili nejen to, co je potřeba změnit, ale také co funguje dobře a co je třeba zachovat. Například polední klid mezi 12. a 14. hodinou, kdy se střídá personál a intenzivní ranní péče se uklidní, je velmi důležitý, aby se klienti mohli věnovat svým aktivitám nebo odpočívat.
Překvapilo nás, že naše zahrada neposkytuje dostatek soukromí. Máme krásnou zahradu a koncipovali jsme ji s ohledem na to, že klienti chtějí být pospolu, dát si kafíčko. Zjistili jsme, že nám tu chybí zákoutí, kde by si klienti mohli sednout sami nebo jen s rodinou. Nakoupili jsme nový nábytek, aby si mohli sednout tak, jak chtějí, a vytvořili jsme více možností, aby bylo možné trávit čas v soukromí.
Co jste se díky projektu naučili?
Naučili jsme se, že mnoho potřeb, které jsme předpokládali, byly naše vlastní, a ne potřeby klientů. Projekt nás naučil dívat se na věci z pohledu druhého, což je něco, co v péči nesmíme opomíjet. Nemusí se jednat o velké přestavby. My tady pro všechny nezařídíme jednolůžkové pokoje. Ale mnohdy už otevření tématu a ty malé změny - časový rozvrh, sluchátka - přinesou zásadní změnu. Zavládne harmonie a pracovníci se méně stresují, aby se tady klienti cítili v maximální míře jako doma. Domov jim nenahradíme. Ono zabalit si svůj život do dvou tašek není jednoduché. Nechat doma všechno, co mám rád - zvířata, vzpomínky. Ale naladit se na člověka a umožnit mu, aby se mu u nás dobře žilo, to je klíčové.
Kufřík na cestu nám v tom hodně pomohl. Musím říct, že jsme si některé věci zařadili i do našich procesů - když průběžně vyhodnocujeme kvalitu, ptáme se, jak člověk vnímá soukromí, co bychom mohli zlepšit. Takže se změnil i náš systém.
Soukromí jako klíč k důstojnému životu klientů
Závěrem je třeba zdůraznit, že soukromí představuje klíčový aspekt důstojného života klientů v pobytových sociálních službách. Nejedná se jen o to, mít vlastní pokoj nebo koupelnu, ale o zajištění prostoru pro individuální potřeby - fyzické, emocionální i sociální. Každý klient má jiné představy a požadavky na to, co pro něj soukromí znamená, a je nezbytné je aktivně zapojit do diskuze o tom, jak jejich nové prostředí může co nejvíce připomínat domov.
Díky projektům, jako je „Zvýšení kvality prostředí klientů v pobytových sociálních službách pro seniory", se ukazuje, že i malé změny, které reflektují přání a potřeby klientů, mohou mít obrovský dopad na jejich celkovou spokojenost a kvalitu života.
Soukromí je klíčem k pocitu autonomie a důstojnosti. Ať už jde o osobní koutek na oblíbené činnosti, flexibilní prostory pro interakci, nebo klidné místo na přemýšlení - každý z nás potřebuje prostor, kde může být sám sebou. Způsob, jakým přistupujeme k soukromí, je dalším střípkem mozaiky, která přispívá k tomu, aby péče v pobytových službách byla ještě více kvalitní, lidská a důstojná. Klienti potřebují vědět, že i v novém prostředí mohou mít ten stejný pocit svobody, jaký zažívali ve svém původním domově - i kdyby to mělo být jen při zpěvu ve sprše.
