Co jsou to demence - MUDr. Jan Reban

Kdy tedy můžeme hovořit o demenci? V případě, že pacient přichází s  tím, že má porušenou paměť, že si nemůže vzpomenout na jména, kam uložil věci, nedovede si vzpomenout, co měl k obědu a  má ještě některé další obtíže, ke kterým patří zejména porucha řeči, počítání, prostorové orientace, schopnosti abstraktního myšlení, porucha čtení a že všechny tyto obtíže mu vadí v jeho práci i sociálním životě, pak lze uvažovat o  tom, že jde o  pacienta, u kterého bychom měli pátrat, zda u něho nezačíná některá z forem demence. Tato počáteční stadia přechází do  výraznějších obtíží, kdy vázne koncentrace, ztrácí se časová orientace, pacient nezvládá samostatné cestování, nemůže si vyřizovat své finanční záležitosti a dochází k jeho sociální izolaci. Někteří ztrácí hygienické návyky, přestávají přijímat potravu, nemohou se sami obléci. Ještě později mizí denní rytmus, dochází k  inkontinenci a  pacienti jsou zcela závislí na pomoci a většinou bývají umísťováni do ústavů.

Jak rozdělujeme demence

Diagnostika a třídění demencí je nesmírně důležitá i proto, že lze některé z  nich léčit nebo předcházet jejich zhoršení. Je celá řada klasifikačních schémat, podle kterých tato onemocnění třídíme. V  současné době můžeme rozeznat až 60 typů těchto onemocnění. Některé demence, kterým říkáme druhotné, doprovázejí jiná onemocnění, jedním z  příkladů může být snížená činnost štítné žlázy, jiným anemie, chronické omezení krevního zásobení mozku, drobné mozkové infarkty, Parkinsonova choroba, ale i infekční onemocnění jako je AIDS, syfilis, opakované úrazy hlavy při sportech jako je například box, alkoholismus či užívání drog, nebo v  posledních létech nemoc šílených krav. Většinu těchto onemocnění můžeme léčit a  tím oddálit, či zamezit nástupu příznaků demence. Jinou skupinou demencí jsou tak zvané atrofické, či kortikální demence, pro které jsou typické anatomické a histologické změny zejména v  šedé kůře mozkové. Příkladem těchto onemocnění je zejména Alzheimerova choroba, ale i  celá řada dalších demencí. Jsou pro ně charakteristické změny v počtu mozkových buněk, snížené množství mediátorů chemických přenašečů na zmiňovaných spojích mezi výběžky mozkových buněk a  přítomnost některých patologických látek v nervových buňkách mozku, ale i mimo ně. Pro tato onemocnění je typický progresivní průběh. V posledních létech se již objevuje celá řada možných terapeutických intervencí, které zpomalují průběh těchto onemocnění a  oddalují nutnost umístění do institucí k tomu určených.

Jak se demence diagnostikuje

Pro stanovení správné diagnózy demence musí být nejméně tři osoby, pacient, lékař a  ten, kdo pacienta dobře zná, tedy jeho příbuzný, přítel, či jiná osoba o  něj pečující. Jen málokdy se stává, že přijde pacient sám k  lékaři s  příznaky, které svědčí pro rozvíjející se demenci. Vyšetření takového pacienta je náročné zejména na  čas. Je nutné provést některé z  psychotestů, ke  zjištění do  jaké míry jsou paměť a ostatní poznávací schopnosti omezeny. To je nutné zejména u  lehčích až středně těžkých onemocnění. Základními principy těchto vyšetření je zjištění, do jaké míry a které z poznávacích schopností jsou postiženy, při čemž by tato vyšetřena měla být provedena opakovaně s určitým odstupem několika týdnů. Testy na přítomnost demence V této souvislosti je nutné zdůraznit, že jsou důležité i  testy na  přítomnost deprese, která v  mnoha případech může napodobovat příznaky demence. Důležité je zjištění podrobné anamnézy a  to jak od  pacienta, tak od jeho pečovatele se zaměřením na  všechny příznaky a  to nejenom tělesné, ale také na všechny, které mohou mít nějaký vztah k  onemocnění mozku. Musíme pátrat, jaké byly schopnosti pacienta před onemocněním a posoudit jeho současný i minulý tělesný a  duševní stav. Důležité je zjištění, jaký má pacient zrak a sluch, či zda se u něho neprojevují příznaky deprese. Zajímáme se také o  rodinnou anamnézu i  výskyt duševních onemocnění u příbuzných. Následuje podrobné interní a neurologické vyšetření, pro zjištění eventuelních příznaků dalších tělesných onemocnění, která mohou být příčnou druhotné a tím i léčitelné demence. Důležitá jsou vyšetření přístrojová jako EKG nebo magnetická rezonance mozku ke zjištění anatomických změn, které by mohly napomáhat diagnostice demencí. Samozřejmé je podrobné laboratorní vyšetření včetně specielních vyšetření v  mozkomíšním moku.

Nový obor – dementologie

Závěry a další sledování pacienta po  potvrzení diagnózy by měl provádět lékař, který je specializován v tomto oboru. U nás je to v současné době psychiatr, neurolog, geriatr, nebo mohou být tito pacienti sledováni a  léčeni ve  specializovaných centrech. Ve  světě se již ujímá označení nového medicínského oboru, tzv. dementologie.