Dlouhověkost, nemoc a společnost - MUDr. Jan Reban

Tento posun ve stárnutí populace má velký vliv na ekonomické, politické i  sociální podmínky společnosti. Vzpomeňme jen, jak se mění intergenerační systém sociální podpory nebo jak se mění role ženy, která byla vždy hlavní pečovatelkou, avšak v  současné době je stále více vtahována do pracovního procesu.

Příčin tohoto stavu je sice více, rozeberme ale zdravotní péči, vliv prostředí a životní styl.

Jestliže např. v  19. stol. byl průměrný věk kolem 50 let a počet 90letých nedosahoval 1 %, pak v  současné době na  stejný počet 50letých připadá podstatně vyšší procento 90letých. Tento trend bude do r. 2050 stále pokračovat. Nikdo jistě nepochybuje o tom, že současný počet 90letých je důsledkem zlepšující se úrovně zdravotní péče, životního stylu i  prostředí, přičemž připusťme, že tyto vlivy mohou mít i  některé negativní důsledky, ale ve svém celku zvyšují průměrný věk populace.

Zatímco v  19. stol. byl počet 90letých dán převážně genetickými dispozicemi, v  současné době jejich počet roste, nejen změnou genetických dispozic, ale také díky výše zmíněným zdravotním, sociálním a ekologickým vlivům.

Dochází tedy k  tomu, že 90letí a  starší již nejsou tak geneticky chráněni a  jsou do  značné míry zranitelní vůči onemocnění, která se dříve nevyskytovala či jejich četnost byla značně nižší. Povšimněme si například prevence i léčby cukrovky nebo srdečních a cévních chorob. Nikdo nemůže pochybovat, že v  obou případech tyto úspěchy významně zvyšují průměrnou délku života. Současně ale dochází k tomu, že v takto prodlouženém životě se mohou objevovat i  nová onemocnění, která můžeme nazvat „druhotně získaná“ a  která se v  minulosti vyskytovala v daleko menší míře. Mezi tato onemocnění můžeme počítat některá degenerativní onemocnění velkých kloubů, jako je artróza kolenních a  kyčelních kloubů, vyžadující v  současné době operativní řešení náhradou umělými klouby. Do  určité míry jde i o zvýšený výskyt Alzheimerovy choroby nebo cukrovky. Tato onemocnění ve  zvýšené míře způsobují větší závislost na pomoci a přiznání některých sociálních kompenzací, např. příspěvku pro bezmocnost.

Tyto dávky jsou financovány z  důchodového pojištění. Stupeň postižení je posuzován posudkovým lékařem okresní správy sociálního zabezpečení a  závisí na tom, do jaké míry je postižený ještě způsobilý starat se sám o  sebe a  do  jaké míry je závislý na  pomoci druhých. Na  základě tohoto posouzení jsou stupně bezmocnosti rozděleny do  4 skupin podle míry poskytované pomoci.

Jedná se o pomoc při nezbytných nebo důležitých životních úkonech, při udržování hygieny, při chůzi, vykonávání osobní potřeby, nebo pomoc osobám upoutaným na  lůžko odkázaným na  pomoc při všech životních úkonech. Důležitým faktorem je také skutečnost, zda je stav dlouhodobý.

Konečná výše příspěvku je definována jako navýšení důchodu pro bezmocnost.

Z  výše uvedených skutečností vyplývá, že se zvyšováním věku dochází k  zvyšování závislosti na pomoci a nutnosti organizovat tuto pomoc ve spolupráci orgánů státních i  nevládních a  neziskových organizací. Nově plánované služby i  nutnost reorganizace důchodového zabezpečení je důležitým předpokladem pro spokojený život postižených a potřebných osob ve vztahu ke společnosti.