„Jsem šťastná, že mám svoji vysněnou práci.“

Čas velmi rychle běží. První rozhovor pro Ledax Noviny proběhl v roce 2009. 8 let je dlouhá doba, co zásadního se za tu dobu u Vás změnilo?

Vzpomínám si, že jsem ten první rozhovor pro Ledax dělala na chalupě v Českém ráji nedaleko Kozákova. Pak jsem pár let žila na Moravě ve Střílkách, v krásné krajině na úpatí Chřibů. Stihla jsem také - díky výstavě v Itálii - dva delší pobyty na Sardinii, v zimě a  na jaře se mi tam krásně malovalo. Poslední změna je můj návrat domů, do krajiny mého dětství. Už 3 roky bydlím se svým buldočkem Quidem pod Kletí.

Jak vypadá Váš všední den?

Mé dny vypadají různě, protože moje svobodné povolání s sebou nese určitou nepravidelnost, cestování kvůli práci, pak zase soustředěné malování v ateliéru po řadu týdnů. To je ideální. Ráno si, už 21 let, dávám studenou sprchu, snídám pomalu, pak vyřizuji poštu, telefony, maily, mezitím jdu s Quidem na ranní pochůzku do lesa nebo kolem rybníka, tam to má nejraději. Má tam u stromů různé vzkazy, které musí poctivě obejít a vyhodnotit. Poté jdeme spolu do ateliéru, on tam spí na pohovce a panička maluje. Někdy do odpoledne, jindy do večera, s  přestávkou na kávičku a  něco rychlého k  snědku. Večer jdeme ven, to už nepracuji. Chodí často různé návštěvy, přátelé a známí. Také si ráda čtu nebo si pustím nějaký zajímavý film ze své sbírky DVD.

Co Vás v poslední době inspirovalo?

V poslední době často myslím na Toskánsko. Letošní pobyt mě inspiroval do té míry, že už mám zamluvené ubytování na příští rok. Chtěla bych tam kreslit a malovat a na podzim udělat toskánskou výstavu. Máte za sebou velmi pracovně nabité období – výstavu obrazů ve Zlíně, která právě skončila.

Nyní vystavujete na Adventní výstavě v Komorní galerii u Schelů v Českých Budějovicích. Co vše výstavy obnášejí?

Vystavuji své obrazy ráda, protože je mohu vidět v jiném prostředí než ve svém ateliéru, a také je pro mě důležitá zpětná vazba od diváků - dozvím se, jak na ně moje práce působí. Často je to pro mě povzbuzující motivace. Jinak jsou výstavy docela náročné, přichystat celou kolekci, např. 50 obrazů, všechno zarámovat, popsat, zabalit, naložit, odvézt, v galerii nainstalovat, udělat vernisáž. Samozřejmě pomáhají galeristé, ale to až když jsou obrazy na místě v galerii.

Jak trávíte dobu adventní?

Ideální by byl pobyt v ateliéru, s pěknou hudbou, v nerušené práci a duchovním rozjímání. Ale většinou je to doba pracovně náročná. Mívám v adventním čase výstavy a s nimi spojené povinnosti. Ale nestěžuji si. Jsem šťastná, že mám svoji vysněnou práci, krásný domov, spoustu věrných přátel a také rodiče.

Našimi čtenáři jsou především senioři. Přemýšlíte Vy sama o stáří?

O stáří přemýšlím také proto, že jej mám tzv. v přímém přenosu. Tatínkovi bude v  březnu 90 let, mamince bylo na Mikuláše 84. Zatím jsou relativně soběstační, i když jejich zdraví má díky věku svá výrazná omezení. Nechci plánovat, co bude, až bude. Prostě, až nastane nějaká změna, budu ji řešit, doufám, co nejlépe. Scénářů je mnoho, a já nechci nahlížet Pánu Bohu do kuchyně.

Téma tohoto čísla Ledax Novin je „Myslet na sebe“. Jak na sebe myslíte Vy?

Na sebe jsem docela hodně myslela v  letošním roce, když jsem rekonstruovala dům, ve kterém nyní žiji, a dá-li Bůh, budu žít i  v  budoucnosti. Poprvé v  životě jsem si dům vybavila podle svých potřeb a moc mě to bavilo. Do svých potřeb ovšem zahrnuji i  možnost ubytování rodičů tak, aby tady mohli pobývat, budou-li chtít. Aby jim tady bylo dobře, jakož i mým přátelům, kteří zde často a rádi odpočívají od ruchu města.

Děkuji za rozhovor.

Jana Grillová