Naše paměť - MUDr. Jan Reban

Špatná paměť přináší zhoršenou kvalitu života, horší komunikaci a  může být i  součástí onemocnění, kterému říkáme demence. Z  biologického hlediska můžeme hovořit o  lidské paměti, či paměti jiného živočišného druhu. Genetická paměť spočívá v  přenosu informací na  další generace pomocí genů. V informatice hovoříme o paměti vyjádřené v  bitech. Sociologové hovoří o  kolektivní paměti a paměť národa je vlastně jeho historií.

Pro každého z nás je však nejdůležitější ta naše paměť, závislá na činnosti našeho mozku. Záleží ovšem také na  tom, jak se k ní chováme a jak ji trénujeme. To nejhorší je, když svoji paměť podceňujeme, když propadneme pesimismu. Je daleko důležitější myslet na  to, že kromě zdravého způsobu života, tedy přijímání potravy a  dostatku pohybu, dbáme také o  svoji duševní hygienu. Na druhé straně bychom se neměli zahlcovat nadměrným množstvím informací, ale spíše trénovat hledání souvislostí a  postupné vybavování informací, skládat tyto informace, analyzovat je a řešit.

Fysiologie paměti

Centrálním orgánem paměti je mozek. Jeho struktura a funkce se mění v  průběhu života a  je důležité tyto změny pochopit dříve než dosáhnou stadia, které můžeme označit jako onemocnění. Některé oblasti našeho mozku, například šedá hmota čelního laloku, jsou důležité pro plánování a  logické myšlení. Jiné, ty které jsou uloženy spíše uvnitř mozku, jsou odpovědné za vlastní zapamatování a  učení. Vzájemná koordinace a  spojení různých oblastí jsou důležité pro myšlení i různé typy paměti. Celá tato složitá činnost je zajišťována nervovými buňkami, které jsou uloženy v  šedé hmotě mozku a to jak na povrchu, tak i v některých oblastech uvnitř. Nervové buňky jsou spojovány navzájem nervovými výběžky probíhajícími v bílé hmotě mozkové a jejich vzájemné spojení nazýváme synapsemi. Přenos informace na těchto synapsích je umožňován chemickými mediátory. V  průběhu stárnutí dochází jak ke  snižování počtu nervových buněk tak i  změnám na  úrovni synapsí - například úbytkem množství již zmíněných chemických mediátorů.

Typy paměti

Nejčastěji rozdělujeme paměť podle toho jak dlouho je v mozku udržena získaná informace a dále také k čemu slouží tato informační banka. Rozeznáváme tedy krátkodobou paměť (také nazývanou primární), jejímž úkolem je okamžité vyvolání získané informace například přečtené telefonní číslo a  jeho použití k  hovoru. Tato paměť uchová informaci pouze několik vteřin až minut a  nedochází k  jejímu dalšímu zpracování. Opakováním důležité informace může dojít k  jejímu zapamatování na delší dobu a  k  jejímu opětnému použití. Tomu říkáme paměť sekundární a je to právě ona, která v průběhu stárnutí slábne. Pracovní pamětí nazýváme takovou činnost mozku, která využívá informace uložené v sekundární paměti, využívané při přemýšlení. Opravdu nesmazatelné stopy uložené do paměti a vybavované i ve stáří jsou nazývány terciární pamětí. V souvislosti s tímto rozdělením paměti si musíme uvědomit, že existují rozdíly ve  schopnosti učit se a zapamatovat si a to jak mezi jednotlivci tak i v průběhu života. Jedná se například o  učení se cizím jazykům. S pamětí souvisí i rychlost reakce a rozhodování - obojí s věkem klesá. Rozdíly mezi jednotlivci však jsou tak velké, že nelze stanovit věková kritéria.

Paměť jako příznak nemoci

Stárnutí populace je jedním ze základních rysů současného vývoje společnosti a  samo o  sobě přináší jak sociální tak zdravotní problémy. S přibývajícím věkem roste riziko onemocnění a jsou zvýšené nároky jak na  postižené tak i  na  ty, kdo o ně pečují. V případě mentálního postižení je situace o  to složitější, že často vázne komunikace mezi pacientem a  jeho okolím. Častým příznakem objevujícím se v průběhu stárnutí je zapomínání a  zhoršení paměti, zejména na události v nedávné minulosti. Sám o  sobě tento stav ještě nelze nazývat onemocněním, neboť každý z nás někdy zjistí, že si nemůže vybavit některé skutečnosti, čísla nebo kde zanechal třeba brýle nebo klíče. Každý z  nás někdy řekl “mám to na jazyku“. Tyto stavy někdy nazýváme stařeckou zapomnětlivostí. Pokud je toto zapomínání většího rozsahu, můžeme již hovořit o tak zvané mírné kognitivní /poznávací/ poruše. Tento stav může vést k  onemocnění, které nazýváme demencí. Sama o  sobě tedy porucha paměti ještě není onemocněním, je pouze jedním z  varujících příznaků, které by měly vést k zamyšlení a návštěvě lékaře