O grafologii

Co je to grafologie?

Grafologie neboli rozbor rukopisu je velice komplexní diagnostickou metodou, pomocí které lze odhalit nejen vrozené vlastnosti pisatele, související s jeho temperamentem, ale i získané charakterové vlastnosti jako např. upřímnost, lež, empatii neboli vcítění, agresivitu. Rukopis je v podstatě jakési zrcadlo osobnosti člověka jako celku, odhalí jeho chování, prožívání, jeho silné stránky a přednosti, ale také jeho slabiny neboli stíny, které často tají. Dnes se grafologie využívá především v psychologii, personalistice, v kriminalistice, ale kromě odborného využití může být i skvělým koníčkem ve volném čase, především, jak jsem si již ověřila, ve volném čase seniorů.

Proč má právě písmo tak velkou výpovědní hodnotu?

Především proto, že je jedinečné. Podobně jako neexistují dvě zcela stejné identické osobnosti, neexistují ani dvě stejná identická písma. Písmo se utváří v našem mozku. Některé staré učebnice grafologie dokonce píší o „mozkopisu“ a ne rukopisu. Naše ruka je z tohoto pohledu pouze prostředníkem mezi mozkem a výsledným rukopisem. Rukopis každého člověka je nezaměnitelný a to i přesto, že jsme se všichni v 1. třídě základní školy učili psát podle jednotné předlohy. Písmo patří mezi naše výrazové prostředky, stejně jako např. chůze, naše mimika, gestikulace aj. Takže rukopis poskytuje jedinečné informace jak o člověku samotném tak i jeho hlubších vlastnostech, které si mnohdy ani neuvědomuje. Grafologie je zkrátka taková malá detektivní činnost, na jejímž konci může být i  velice překvapivé poznání o lidech, kteří nám svěřili svůj rukopis.

Je něco, co z písma nelze jednoznačně určit?

Ano jistě, písmo vše neodhalí. Ke každému grafologickému rozboru je vhodné vědět např. věk pisatele, právě ten se nedá stoprocentně určit, neboť písmo je výsledkem věku duševního nikoli fyzického. Určitě ze svého okolí znáte nějakého seniora, jehož písmo je rychlé a působí velice mladistvě a to je právě proto, že tento člověk je velice vitální. Oproti tomu někteří dvacetiletí, třicetiletí jsou tak strašně znaveni životem, jejich písmo je pak bez dynamiky, rytmu a na nás působí velice neživě. Také pohlaví pisatele, neboli to, psal-li rukopis muž nebo žena se nedá stoprocentně odhalit, v rukopisu popisujeme pouze znaky ženského písma, oblost, menší velikost nebo znaky mužského písma tedy hranatost, větší velikost písma a tlak. V neposlední řadě se také nedá přesně určit inteligence pisatele, neboť v tomto případě hodnotíme, je-li písmo harmonické, vyšší úrovně atd. Tyto rukopisy patří chytrým, přesněji řečeno moudrým lidem, ale na druhé straně znám rukopisy mnoha velice inteligentních lidi, např. lékařů, které jsou často nečitelné, písmo je nepravidelné a na první pohled toto popírají.

Jak se provádí rozbor rukopisu?

V první řadě si musíme vytvořit na práci vhodné prostředí a klid. Pokud se z jakéhokoliv důvodu nemůžeme maximálně soustředit a ponořit se do rukopisu, je lepší jej odložit a vrátit se k písmu později. Grafologický rozbor se dnes opírá o již ověřené vědecké poznatky, ale zároveň se spoléhá i na intuici, empatii a zkušenosti samotného grafologa. Nejdříve se provádí analýza rukopisu, v rámci které se určují jednak popisné měřitelné znaky, ty lze snadno vymezit, např. tlak, velikost, šířka písma, jednak komplexní dojmové znaky, jako je např. dynamika písma, variabilita, harmonie. Tato analytická fáze by se dala připodobnit hodnocení v krasobruslení, kde rozhodčí nejdříve hodnotí technickou stránku jízdy, která je snadno měřitelná, jako v grafologii určování popisných znaků, a pak tzv. umělecký dojem, který je více subjektivní stejně tak, jako je v grafologii určování komplexních dojmových znaků. Poté následuje syntéza rukopisu, kde je nutné výsledné znaky písma skládat a kombinovat tak dlouho, dokud se neutvoří výsledný obraz pisatele. V této fázi se využívají znalosti obecné i vývojové psychologie, které jsou pro grafologii nezbytné. Rozbor rukopisu je velice náročný nejenom časově, ale dalším důležitým předpokladem pro dobrý výsledek je i vnitřní vyrovnanost grafologa.

Lze písmo změnit a tím zcela změnit výsledek rozboru písma?

Každý z nás dokáže krátkodobě změnit písmo. Většinou začneme psát větší nebo menší písmena, změníme sklon, volíme jiné výrazy atd., ale vždy jde pouze o krátkodobou změnu. Ke grafologickému rozboru je proto třeba popsat minimálně celou A4, nestačí napsat jen několik vět. I v rukopisech psaných a určených přímo ke grafologickému rozboru se velice často setkávám s tím, že na začátku rukopisu je písmo „úhlednější“, pisatel píše pomaleji, snaží se zapůsobit. Pozornost grafologa se v tomto případě vždy soustředí na střed rukopisu, tato část má větší výpovědní hodnotu. Je proto skvělé, když pisatel přinese více různorodých písemností psaných v současnosti např. soukromý dopis a svoje pracovní poznámky. Toto nám pomůže přesněji odhalit osobnost majitele písma. Pak už jen stačí znát kdy, kde a za jakým účelem byl rukopis pořízen, např. nebyl-li náhodou psán ve vlaku nebo autě, i to se mi už stalo.

Jste lektorkou grafologických kurzů ve vzdělávacím centru Elpida o.p.s. v Praze. Může být grafologie vhodným koníčkem pro seniory?

V Elpidě probíhají grafologické kurzy již 6 let a stále je o ně velký zájem. V prvních hodinách je třeba se prokousat teorií a základy psychologie. Poté následují praktická cvičení, která seniory většinou zcela pohltí. Senioři jsou při hodinách velice aktivní a vnímaví. Většinou chtějí nejdříve hodnotit svůj vlastní rukopis, neboť grafologie jim poskytuje nahlédnutí do vlastního nitra. Jejich nadhled, moudrost a životní zkušenosti jsou při rozboru písma velkým přínosem, díky tomu jsou skvělými žáky. Také „dostatek“ času je velkým plusem seniorů, kteří prostě nikam nespěchají, nesoutěží, proto i atmosféra, která panuje v Elpidě, je upřímná a otevřená, vždyť někteří chodí do kurzu pro pokročilé už od roku 2007. Myslím si, že grafologie může být skvělým koníčkem všech, kteří se zajímají o psychologii, chtějí pochopit nejen sebe samé, ale i například chování svých rodinných příslušníků, a díky tomu se lépe orientovat ve vztazích s nimi.