„Pomáhat lidem je důležitá věc.“

Před rokem začal Ledax poskytovat novou terénní zdravotní službu - domácí zdravotní péči. Co tato péče zahrnuje?

Domácí zdravotní péče je poskytována na základě žádosti rodiny nebo obvodního lékaře. Většinou se aplikuje, když je člověk propuštěný z nemocnice, například po operaci, amputaci. U starých lidí aplikujeme inzulín, připravujeme léky na celý týden, děláme bandáže, rehabilitaci po mozkové příhodě, podáváme infúze na zavodnění nebo určité minerály. Domácí zdravotní péči hradí zdravotní pojišťovna. Když se pacient vyléčí, je ukončena.

Je u domácí zdravotní péče doporučení lékaře podmínkou?

Může to být, ale nemusí. Pokud má pacient zájem, abychom ho ošetřovali my, oslovíme jeho obvodního lékaře a on nám vypíše žádost, abychom mu, např. v pondělí a v pátek, chodili dělat převazy. Když se lidé vrací z nemocnice, potřebují rozchodit, jsou rozleželí, péče pak bývá na základě žádosti lékaře.

Ledax poskytuje Domácí hospicovou péči, jak se liší od zdravotní péče?

Do Domácí hospicové péče může být pacient přijat na základě žádosti lékaře nebo rodiny, ale žádost lékaře již není podmínkou. Např. po propuštění z nemocnice je ve zprávě napsáno, že se jedná o terminální stav a požadují paliativní péči. Paliativní péče nevede k vyléčení. Její poskytování zajistí nemocnému komfort doma, aby neměl bolesti a byl psychicky v pohodě. Léčí se důsledky nemoci, nikoliv příčinu. V podstatě může žádat jen sám pacient. Členkou našeho hospicového týmu je lékařka, která přijme klienta do péče. Vše ordinuje, my pouze pacientovu obvodnímu lékaři oznamujeme, že jsme jej přijali do hospicové péče. Většinou jsme osloveni přímo pacienty, kteří odchází z nemocnice se zprávou, kde lékař onkolog hospicovou péči doporučuje.

Jak probíhá hospicová péče doma?

Hospicová péče není jen péče o nemocného. Péče se rozděluje na péči o doprovázející, tj. pečující rodinu, a péči o pacienta. Abychom mohli dobře pečovat o pacienta, je velmi důležité navázat dobrý kontakt s rodinou. Nejdůležitější je, aby pacient neměl bolesti. Když přijde pacient z nemocnice domů a požádá nás o pomoc, navštívíme ho s naší lékařkou, která nastaví analgetika tak, aby neměl bolesti. Stejně tak je důležité, aby byl v psychické pohodě. To je možné pomocí farmacie. Někdy stačí psychologie. Ujasnit si, zda zná pacient svoji diagnózu. Někdo ji znát nechce, někdo ani neví, že ho čeká poslední část života. Psychologie je nedílnou součástí práce s pacientem a někdy je důležitější než všechny léky.

Dochází ke smíření?

Někdy ne úplně, ale už pouhá přítomnost lékařky, která jednoduše vysvětlí, že západní medicína už nemá co nabídnout, byť bychom všichni chtěli. Když řeknou pacientovi v nemocnici, že má před sebou měsíc, tak se s tím prostě smíří a za měsíc to vzdá. My pacientům nic takového nesdělujeme. Znám z praxe případy, kdy pacienti s prognózou na měsíc žili ještě 2 roky. My přijímáme pacienty do péče na konci jeho života a tam hraje opravdu největší roli psychologie.

Hovoříte o lékařce, jací další odborníci jsou v členy hospicovém týmu Ledaxu?

Členy našeho multidisciplinárního týmu jsou lékařka, zdravotní sestry, psycholog, sociální pracovník. Role sociálního pracovníka je velmi důležitá, pokud má rodina zájem o další služby, které Ledax poskytuje. Pacientovi i rodině je důležité zajistit určitý komfort. V případě zájmu rodiny zajišťujeme i duchovního. Věřící rodiny mají většinou svého, takže nás o to ani nežádají. Ale my ho máme k dispozici.

Zmínila jste, že služby, které poskytujete, hradí pojišťovna. Ale ta hradí pouze domácí zdravotní péči, ale domácí hospicovou péči ne.

V podstatě jsme jediní, kde pacienti tuto službu Domácí hospicové péče neplatí. Ledax má skvělý tým lidí, který dokáže zajistit financování těchto služeb, takže již třetím rokem je tato péče hrazena z jiných zdrojů. Velice nám pomáhá i Nadační fond A.V.A. Pacienti ani jejich příbuzní kromě doplatků na léky a pronajaté zdravotní pomůcky jako je elektrické polohovací lůžko, oxygenátor, chodítko, neplatí nic.

Vzpomínáte si na Vaše první setkání se smrtí?

První setkání se smrtí byla hrozná noční můra, protože jsme očekávali úmrtí pacientky. Všichni jsme se báli zemřelého, toho tajemna, prostě to bylo pro mě hrozné. Dnes vůbec nechápu, že jsem to takhle někdy mohla cítit, ale bylo to tak.

Možná to bylo i tím, že smrt byla velmi tabuizovaná. Až v posledních letech se o smrti hodně mluví.

Je tady snaha o navrácení. Vzpomínám si, když mi moje vrchní sestra ukázala knížku „Paliativní medicína“. Nevěděla jsem, co znamená slovo paliativní. To mi bylo už 30 let. Dnes téměř každý ví, co znamená hospicová péče nebo paliativní medicína. Došlo k velkému posunu v informovanosti veřejnosti a využívání možnosti, aby naši blízcí umírali doma. Je důležitá podpora, o které jsme hovořily, bez ní by to málokdo zvládl.

Co je podmínkou, abyste mohli poskytnout hospicovou péči?

Jedinou podmínkou je, že ten člověk nesmí být doma sám. Musí mít někoho, kdo v případě potřeby zavolá zdravotní sestry a ty zajistí pomoc. Musí o něj někdo pečovat.

Cítí potom úlevu i pozůstalí?

Ano, obrovskou. Když s nimi dobře pracujete, tak jsou potom připraveni na odchod, byť samotný odchod všichni opláčou. Ale pokud s nimi potom mluvíme, chodíme na pohřby, kontaktujeme pozůstalé týden po pohřbu, kdy se většinou snažíme i do rodiny zajet, zajímá nás, jak situaci zvládají, a pokud je potřeba, tak ještě pomáháme s pochopením smyslu života těch, kteří žijí dál, většinou to doprovázející hodnotí jako jeden z nejhezčích zážitků v životě svém a svého příbuzného, kterého mohli takto doprovodit. Je velmi důležité k celému procesu přistupovat s úctou. Většinou, když pacient zemře, je samotná situace pro rodinu velmi stresující. Vždy otevíráme okno, zapalujeme svíčku a všichni jsou za tyto malé intervence velmi rádi. Naše zdravotní sestřička Katka s pozůstalou dcerou líčila paní do rakve. Je to určitý rituál, obřad s úctou. Pro pozůstalé to hrozně moc znamená. Většinou si uvědomí až zpětně, že to bylo vlastně skvělé a že udělali pro svého blízkého nejvíc, co mohli.

Je to určitě i pro Vás velmi náročné. Přemýšlíte o stáří, o své smrti? Nemáte strach z bolesti?

Viděla jsem hodně filmů s tímto tématem. Doporučuji devítidílný dokument České televize „Brána smrti“. Při jeho sledování jsem viděla, jak se z housenky rodí motýl, který letí tam - domů. Když si to uvědomím, je to pouze o naší výchově, o kultuře. U nás ve střední a východní Evropě to tak nemáme. Jiná etnika od narození se smrtí počítají. Smrt patří k životu. Já se stáří ani smrti nebojím, nechtěla bych ji ale teď potkat, nevím, jak mám dlouhou svíčku. Bojím se toho, že kdyby se mi něco stalo, tak bych nebyla soběstačná, to je asi to jediné, co vím, že nechci.

Jste věřící?

Ano.

Je důležitá víra?

Když se zeptám v rodině, kam přijdeme, je to jedna z otázek, které klademe, protože potom víme, jak s rodinou pracovat. Víra není o chození do kostela. Bez víry bych nemohla svou práci dělat. Tady plníme pouze nějakou roli, ale když zemřeme, jak se říká nahoře – vracíme se domů.

Jak to zvládáte?

Běhám. Je pravda, když je hodně pohotovosti, kdy například 14 dní spíte na půl ucha, tak je to velmi náročné. Ale pomáhá mi hlavně to, že si myslím, že to je strašně důležitá věc, pomáhat lidem. I ti, kteří si na začátku nejsou jisti, že to zvládnou, tak na konci řeknou, že to s naší pomocí bylo v pohodě. Vím, že dělám dobrou věc.

Jak to snáší Vaše rodina?

Manžel to se mnou někdy i prožívá. Je moje vrba. Nedávno mi říkal, že si nemyslel, že tuto práci budu dělat, měli jsme hodně úmrtí a byla jsem stále pryč, večer, pozdě v noci. Váží si mě.

Na co se těšíte?

Moc neplánuji, těším se na blízké věci, užívám si přítomnost. Nejvíc se těším na společnou dovolenou v létě.

Děkuji za rozhovor.

Domácí zdravotní a hospicová péče Ledax                               

 Bc. Eva Janurová, vedoucí Riegrova 51, 370 01 České Budějovice

Telefon: 602 270 724

E-mail: dohp@ledax.cz