"Aromaterapie je pro klienty blahodárná," říká v rozhovoru Michaela Matušková, fyzioterapeutka Centra sociálních služeb Emausy
Svou práci dělá tak, aby bavila nejen ji, ale především její klienty. Nespěchá na ně, v její přítomnosti se cítí v bezpečí.
Chtěla jste vždy pracovat v sociálních službách?
Po studiích jsem chtěla být učitelkou, nakonec jsem studovala bakalářský obor Fyzioterapie. Ambulantní rehabilitace mě příliš neoslovila, tak jsem si při mateřské dovolené dodělala pedagogické minimum, abych se mohla rehabilitaci věnovat i z jiného pohledu. Chtěla jsem změnu a začala pracovat v domově pro seniory. Seniory mám ráda, práce s nimi mě opravdu baví.
V čem je práce s Vašimi klienty jiná?
Snažím se, aby to klienty bavilo. V týdnu chodíme, cvičíme, máme i skupinová cvičení. Hážeme si míčem nebo malým míčkem, děláme knedlíky, pak je solíme, krájíme – cvičíme tak jemnou motoriku. Tady nám pomáhá i speciální stolek „Sentable“, výborně se hodí pro klienty, kteří mají problém právě s jemnou motorikou. Když vím, že spolu dvě klientky mají větší pouto, tak si je vezmu na fyzioterapii společně. Uděláme si to prostě hezký. Jdeme se projít ven, vezmu s sebou míč a něco si v rámci rehabilitace zacvičíme a přitom si popovídáme. Někteří klienti již nezvládnou, co po nich chci. Řeknu, že si zacvičíme, a klientovi se nechce. Nenaléhám a vymyslím něco jiného, třeba namažeme ruku vonným olejíčkem a zvolím jinou alternativu pro práci s klientem.
Takže aromaterapii?
Aromaterapie je terapie vůní. Používáme vonné oleje do difuzérů, které jsou různě rozmístěné na chodbách, v relaxačních prostorách, ale dáváme je i na pokoje klientům podle jejich zdravotního stavu. Snažím se u klientů vzbudit pocit jistoty a bezpečí. Při rozhovorech s nimi se ptám, co měli rádi, v jakém prostředí a kde bydleli. Pokud se stav klienta zhorší a on sám mi již nedokáže říct, tak tyto informace využiju k tomu, aby měl pocit bezpečí z vůně, kterou cítí, a tím zároveň i důvěru ke mně.
Jaké formy aromaterapie v domově používáte?
Aromaterapii používám ve spojení s bazální stimulací. Když má klient například rád vůni růže, tak dám do difuzéru vůni růží, nechám ji tam třeba 20 minut a pak přijdu a začnu dělat další techniky bazální stimulace. Ta mě opravdu baví.
Co konkrétně děláte?
Nejvíce využívám oleje do difuzérů jak na chodbách, tak na pokojích klientů, dále ve spojení s aromaterapií aplikuji techniky bazální stimulace, nejčastěji provádím zklidňující somatickou masáž. Je to speciální technika, kdy si obleču plyšovou rukavici a klienta, dá se říci laicky, „hladím“. Každému to ale nemusí být příjemné. Musím zjistit, jak je klient nastavený.
Ne každý má rád dotek?
Jsou klienti, kteří mi řeknou, že dotek nechtějí. Jsem ráda, že to vím. U bazální stimulace je hlavní iniciální dotek, je to určitá forma navázání komunikace, při které se klient cítí v bezpečí. Starým lidem chybí dotek a při masáži mají pocit blízkosti, cítí se v bezpečí. Je to pro ně příjemné a někdy jsem opravdu překvapená, jak na to pozitivně reagují.
Jak to vlastně probíhá při masážích?
Tomu se říká aromatouch technika, kdy provádím masáž na zádech. Je opravdu velmi intenzivní, oleje se kapou kolem páteře, kde se nejlépe vstřebávají. Pak se olej rozetře po celých zádech a vytahuje se směrem k hlavě. U nás v domově využívám hlavně aromatouch ruky, který není tak intenzivní, ale díky dotyku a komunikaci při provádění je pro klienty blahodárný.
Dokáže si člověk vybavit vůni, když už ji necítí, nebo činnost, kterou daná vůně doprovázela?
Mělo by to tak být. Měla jsem klientku ve vířivce pro dolní končetiny, kam aplikuji většinou aroma citrusů, a jí se vybavil zážitek: „To je krásný, to je jako když jsem byla u moře.“ Snažím se s nimi komunikovat, zkouším různé oleje. Nebo se ptám, abych zjistila, jestli jim to je příjemné. Někdy poznám na jejich výrazu, že to pro ně není úplně to pravé.
S aromaterapií pracujete v domově pouze Vy, nebo spolupracujete i s ostatními?
Spolupracujeme týmově, je fajn, že to není jenom o mně. Zdravotní sestřičky mi řeknou, když je někdo zahleněný, na to je výborný eukalypt a jiné mentolové vůně. Pokud má někdo jiné neduhy, tak používáme na pokojích pohlcovače pachů, velmi si to chválí rodiny klientů – krásně to pokoj provoní a není to příliš intenzivní. V terminálním stadiu se zajímám o jejich spiritualitu. Používám oleje, které navozují pocit, že už duše může odcházet. Obecně se snažíme o to, aby byl odchod důstojný, a aromaterapie je takovou další nadstavbou, jak toho docílit.
Jaké oleje používáte?
Dá se říci, že oleje se obecně dělí na chladivé, hřejivé, povzbuzující a zklidňující, jsou opravdu hodně intenzivní, silně koncentrované, někdy stačí na provonění jedna kapka. Když chci, aby byli klienti na rehabilitaci aktivní, používám citrusy a veselé vůně. Když chci, aby se uvolnili, dělám zklidňující somatickou masáž s levandulí, která vychází právě z konceptu bazální stimulace. A třeba levandule s peppermintem voní snad opravdu všem. Při ošklivém počasí a podzimních či jarních chřipkách používám hojně eukalypt. Na chodbu dávám oleje povzbuzující, aby se dobře pracovalo. Snažím se volit i oleje podle období v roce – např. Vánoce a skořice s hřebíčkem jsou velice platnou kombinací na chodbách v tomto období. Mám radost, že to klienti, ale i jejich rodiny vnímají. Musím říct, že jsem nečekala, že to bude mít takovou odezvu.