Mýty versus realita v pečovatelské službě
V tomto článku se podíváme na některé z nejrozšířenějších mýtů týkajících se pečovatelské služby a přiblížíme si skutečnou povahu této práce. Cílem je poskytnout jasnější pohled na to, co obnáší práce v této oblasti, a rozptýlit některé nepravdivé představy, které mohou ovlivňovat naše vnímání pečovatelské služby.
Mýtus č. 1: Zavolám na konkrétní číslo služby a domluvím se s pracovnicí, že hned od zítra budu požadovat, aby nás navštívila pečovatelka a pomohla s hygienou mé mamince.
Realita: Kapacita sociálních služeb je omezená, služby se plánují dle časových a personálních možností. Ve větších městech není výjimkou, že na první návštěvu sociální pracovnice, která si s vámi poprvé popovídá a zjistí vaše potřeby, se čeká i pár týdnů.
Mýtus č. 2: Dům s pečovatelskou službou je totéž jako dům pro seniory.
Realita: Jedná se o zcela odlišné instituce.
DPS (Dům s pečovatelskou službou) - je majetkem obce. Bydlení v těchto bytech nezakládá právo na poskytování pečovatelské služby – právo na službu má pouze ten nájemník, který potřebuje pomoc druhé osoby, tzn. má sníženou soběstačnost. Klienti platí pečovatelské službě pouze za reálně spotřebovanou službu, nájem je hrazen městu. O přidělení bytu rozhoduje Rada města, nikoli pečovatelská služba.
DS (Domov pro seniory) – klient zde nedisponuje příspěvkem na péči, ten přechází automaticky domovu, klient hradí ubytování + stravu, má k dispozici nepřetržitou 24hod.péči
Mýtus č. 3: Sjednám s hygienou zároveň i službu úklidu domácnosti a domluvím se s pečovatelkou, že uklidí kuchyň, koupelnu i ložnici (když už tam bude), kterou obývám já sama.
Realita: Pečovatelská služba není uklízecí služba. Úkon běžného úklidu lze samozřejmě sjednat, ale uklízí se prostory pouze ty, které obývá klient, uživatel (tj. osoba, se kterou je sepsaná smlouva – osoba, která má sníženou soběstačnost v důsledku stáří i zdravotního stavu). Na velké úklidy před Vánoci a Velikonocemi pečovatelky mohou vyhledat a předat kontakt na soukromou úklidovou firmu.
Mýtus č. 4: Služba je hrazena z veřejných zdrojů.
Realita: Pečovatelská služba je za úhradu, platí si klient sám. V rámci základního sociálního poradenství nabízí sociální pracovník možnost pomoci žadateli o pečovatelskou službu vyplnit formulář Příspěvek na péči, z něhož by poté mohla být péče též hrazena.
Mýtus č. 5: Je mi sympatická jedna pečovatelka a rád/a bych, aby zajišťovala péči pouze ona.
Realita: Při provádění úkonů se pečovatelky střídají dle technických a personálních možností poskytovatele, nelze tedy garantovat, že úkon bude vykonávat tatáž pečovatelka. Z důvodu předcházení vybudování si závislosti na pečovatelce a její péči, je i střídání pečujících u uživatele žádoucí.
Mýtus č. 6: Pečovatelská služba udělá to, co řekne rodina, splní každé přání rodiny.
Realita: Klientem pečovatelské služby je ten, komu je služba poskytována. S touto osobou se také pracovnice služby domlouvají na tom, jak a kdy bude služba poskytována. Pečovatelky vítají spolupráci s rodinou, když jsou však její přání v rozporu s přáním klienta, respektují přání toho, o koho pečují.
Mýtus č. 7: Pečovatelská služba provádí zdravotnické úkony.
Realita: Pečovatelky nejsou sestřičky. Pečovatelská služba není kompetentní vykonávat zdravotnické úkony, může dohlížet např. nad tím, že její klient užije lék v předepsaný den a hodinu. Zdravotnické a ošetřovatelské úkony spadají pod domácí zdravotní služby a jsou hrazeny ze zdravotního pojištění. Váš obvodní lékař vám může takové služby předepsat na základě poukazu na domácí péči.
Mýtus č. 8: Při zhoršení zdravotního stavu nemá klient jinou možnost, než být hospitalizován a poté upoutaný na lůžku na LDN či v kamenném hospici čekat na konec své životní pouti.
Realita: Naštěstí i v případě velmi zhoršeného zdravotního stavu, kdy pacient trpí velikými bolestmi, ale veškeré metody klasické medicíny byly již vyčerpány, je zde díky terénnímu hospicovému týmu šance ukončit svou životní cestu v domácím prostředí obklopen rodinou.
