Mýty versus realita v pečovatelské službě
V tomto článku se podíváme na některé z nejrozšířenějších mýtů týkajících se pečovatelské služby a přiblížíme si skutečnou povahu této práce. Cílem je poskytnout jasnější pohled na to, co obnáší práce v této oblasti, a rozptýlit některé nepravdivé představy, které mohou ovlivňovat naše vnímání pečovatelské služby.
Mýtus č. 1: Zavolám na konkrétní číslo služby a domluvím se s pracovnicí, že hned od zítra budu požadovat, aby nás navštívila pečovatelka a pomohla s hygienou mé mamince.
Realita: Bohužel takto to nefunguje, jedná se o registrovanou sociální službu a ta má nějaká pravidla a postupy. Když zájemce o službu zavolá, tak se domluví se sociálním pracovníkem na předání tiskopisu Žádosti o službu, můžeme mu ji poslat např. i emailem. Po podání žádosti sociální pracovník znovu zájemce kontaktuje a domlouvá se s ním na termínu sociálního šetření. Po šetření a vyhodnocení sociální situace se uzavírá smlouva a až po uzavření smlouvy lze začít služby poskytovat. Veškerá péče se musí také dobře naplánovat.
Mýtus č. 2: Dům s pečovatelskou službou je totéž jako dům pro seniory.
Realita: Jedná se o zcela odlišné instituce.
DPS (Dům s pečovatelskou službou) – je převážně majetkem obce (mohl by být i majetkem někoho jiného, ale to jsou ojedinělé výjimky). Bydlení v těchto bytech nezakládá nárok na poskytování pečovatelské služby – její zavedení probíhá na základě dohody se zájemcem stejně tak, jako kdyby bydlel ve svém domě nebo bytě někde jinde. Klienti platí pouze za reálně využitou službu, nájem je hrazen městu/ majiteli DPS. O přidělení bytu rozhoduje město či obec dle svých pravidel, nikoli poskytovatel pečovatelské služby.
DS (Domov pro seniory) – jedná se o pobytové zařízení a službu dle zákona o sociálních službách, kde si klient hradí ubytování + stravu, má k dispozici nepřetržitou 24hod.péči a to sociální a zpravidla také zdravotní.
Mýtus č. 3: Služba je zdarma, nebo se platí?
Realita: Pečovatelská služba není zdarma, klient si platí za péči dle platného ceníku poskytovatele. V rámci základního sociálního poradenství může sociální pracovník pomoci žadateli o pečovatelskou službu vyplnit formulář – žádost o Příspěvek na péči, z něhož může být péče také hrazena.
Mýtus č. 4: Je mi sympatická jedna pečovatelka a rád/a bych, aby zajišťovala péči pouze ona.
Při provádění úkonů se pečovatelky střídají dle technických a personálních možností poskytovatele, nelze tedy garantovat, že úkon bude vykonávat vždy stejná pečovatelka. Z důvodu předcházení vybudování si závislosti na pečovatelce a její péči, je i střídání pečovatelek u klientů žádoucí.
Mýtus č. 5: Pečovatelská služba udělá to, co řekne rodina, splní každé přání rodiny.
Realita: : Klientem pečovatelské služby je ten, s kým je uzavřena smlouva a komu je služba poskytována. S klientem se také sociální pracovníci služby domlouvají na tom, jak a kdy bude služba poskytována. Spolupráce s rodinou klienta je samozřejmě velmi žádoucí, ale pokud by byla přání rodiny v rozporu s přáními klienta, tak vždy jsou plněna přání klienta.
Mýtus č. 6: Pečovatelská služba provádí zdravotnické úkony.
Realita: Pečovatelská služba neposkytuje a ani nesmí v současné době poskytovat žádné zdravotnické úkony. Pečovatelská služba může ale dohlížet např. nad tím, že klient užije lék v předepsaný den a hodinu. Zdravotnické a ošetřovatelské úkony spadají pod domácí zdravotní služby a jsou hrazeny ze zdravotního pojištění. Váš obvodní lékař vám může takové služby předepsat na základě poukazu na domácí péči.
Mýtus č. 7: Při zhoršení zdravotního stavu nemá klient jinou možnost, než být hospitalizován a poté upoutaný na lůžku na oddělení následné péče či v kamenném hospici čekat na konec své životní pouti.
Realita: Naštěstí i v případě velmi zhoršeného zdravotního stavu existuje několik možností a variant, jak tuto situaci řešit. Od hospitalizace, oddělení následné péče, přes pobytové služby (např. domov pro seniory) až po hospic, ať již v terénní či kamenné podobě. Každý člověk je individuální, stejně tak i může být individuální jeho přání, zda na sklonku života si přeje být v domácím či jiném prostředí. Pokud si přeje klient setrvat doma, tak jednou z variant je využití právě domácí hospicové péče, třeba v kombinaci s terénní odlehčovací službou, kdy lze za určitých podmínek dožít doma v přirozeném prostředí v obklopení rodiny.
