Ze dne na den se život otočí o 180 stupňů
čtvrtek, 8. srpna 2024
Diagnózy, které mění životy z minuty na minutu, se část klientů Domácího hospice Ledax dovídá znenadání. Takový je i příběh staršího pána – říkejme mu třeba Jiří – a jeho rodiny, která se v jeden moment dozvěděla, že musí změnit vše, aby dopřáli svému otci, dědečkovi a manželovi odchod v bezpečí domova.
Pan Jiří tvořil s manželkou postarší spokojený pár. Celý život si byli oporou a on i celá rodina se o paní starali, protože měla poměrně závažnou zrakovou vadu a potřebovala každodenní dohled. V jeden den se ale vše změnilo. Jedna náhlá bolest zad, která skončila hospitalizací a informací o velmi vážné a neléčitelné diagnóze. Blesk z čistého nebe, který nikdo nečekal a který v jeden moment změnil chod celé rodiny. Jiří, který se celý život staral o svou ženu, najednou sám potřeboval péči. Rodina tušila, že moc času nezbývá, ale kolik ho opravu je, nikdo netušil. Jedno bylo jasné – rodina si přála, aby Jiří mohl dožít doma.
„Moment semknutí rodiny, která musí řešit nejen zajištění potřebných pomůcek, ale také pomoc domácího hospice a hlavně se musí dohodnout, kdo o blízkého bude pečovat, nás vždy dojímá,“ vypráví naše sociální pracovnice Alice. Vše proběhlo rychle, a i když si rodina nebyla jistá, v čem jim hospic může pomoci, spojili jsme se a pan Jiří se ještě ten den dostal do domácí péče. Starali se všichni. Syn, který se rozhodl omezit práci a o otce se postarat. Manželka, o kterou se Jiří celý život staral, mu péči s láskou vracela.
I přes rychlé zhoršování stavu, se podařilo rodině sejít k příležitosti oslavy Jiřího narozenin. Sjela se opravdu celá rodina včetně vnuka, který kvůli svému dědečkovi přijel ze zahraničí, kde žije. Všichni si uvědomovali, že to není jenom oslava narozenin, ale pravděpodobně i příležitost k rozloučení se s vážně nemocným členem rodiny. „Vzpomínáme si na vypravování syna pana Jiřího, kdy se jeho dcera zeptala, co má dědečkovi dát k narozeninám. Když pak šla za dědečkem a nabídla mu pivo, stalo se něco, co rodině navždy vtisklo milou vzpomínku. Pan Jiří i přes veškerou slabost, která ho pohlcovala, našpulil rty pro ten drobný lokánek piva,“ vypráví naše sociální pracovnice Alice. „Víte, v té chvíli, kdy už bylo vidět, že táta je připravený tento svět opustit, nám ta chuť na pivo přišla jako ta největší kulišárna, kterou nám mohl nadělit. Je to něco, co už z těch vzpomínek nikdy nevymažeme. Druhý den ráno táta zemřel, a i když to celé bylo velmi smutné, jsme rádi, že se s ním celá rodina mohla rozloučit,“ dodává syn pana Jiřího.