„Moje práce mi dává obrovský smysl,“ říká v rozhovoru Pavla Popková, ředitelka terénních sociálních služeb Ledax

Proč bych se měla rozhodnout využít služeb Ledaxu?

Ledax je společnost s dlouholetou tradicí a představuje kvalitu, jistotu, záruku. Jsme registrovaná společnost, fungujeme na principu dodržování všech zákonů, norem, nařízení, jsme pověření Jihočeským krajem. Zájemce o službu si o nás může dohledat veškeré informace, zjistit reference. Spolupracujeme také se spoustou měst a obcí, které nás podporují. Ledax se může opřít o svou historii, zkušenosti a znalosti.

Pečovatelská služba Ledax je největší pečovatelskou službou v Jihočeském kraji. Kde všude se na vás mohou lidé obrátit?

Působíme v Českých Budějovicích, Dačicích, Jindřichově Hradci, Kaplici, Třeboni, Trhových Svinech, Týně nad Vltavou včetně jejich spádových obcí, dále pak v části Prachaticka.

Jaký je rozdíl mezi pečovatelskou službou a osobní asistencí?

Osobní asistence je vícehodinová péče v kuse, kdy paní asistentka tráví určitou část dne s klientem, když nemůže být přítomna jeho rodina. Pečovatelská služba je zaměřená na krátkodobější úkony ve smyslu úklidu, dovezení nákupu, dovážky oběda.

S nadšením hovoříte o lidech, se kterými pracujete. Je těžké dát dohromady kvalitní tým?

Ano, je to hodně těžké. Nároky na pracovníky jsou vysoké, práce je náročná jak po psychické, tak fyzické stránce. Pokud budu mluvit o přímých podřízených, kterými jsou vedoucí středisek a sociální pracovníci, mám kolem sebe lidi, na které se mohu vždy spolehnout, a moc ráda s nimi spolupracuji. Samozřejmě někdo přichází, někdo odchází, to je přirozený vývoj věcí, ale klepu, děkuji a nestěžuji si.

Populace stárne, ale  zároveň stárnou i pečující týmy. Je to problém?

Myslím si, že se začíná ukazovat teprve nyní, že to v budoucnu bude poměrně velký problém. Budou na sebe narážet dvě věci, které jste zmínila. Ta práce je sama o sobě fyzicky náročná, i z mladších lidí ji každý nemůže dělat kvůli nějakým zdravotním omezením. Je to do budoucna téma k řešení, které máme před sebou.

Existují nějaké mýty o sociálních službách?

Velmi často bývá zaměňována sociální a zdravotní služba. Lidé si často myslí, že sociální služba je zdarma a hradí ji pojišťovna. To není pravda. Sociální služba je za přímou úhradu. Myslím si, že to pramení z neznalosti. Dokud sociální nebo zdravotní službu nepotřebujete, nezjišťujete si o ní žádné detailní informace. Ve chvíli, kdy jsou lidé náhle postaveni do situace, kdy potřebují péči, kontaktují první firmu nebo společnost, na kterou někde ve vyhledávačích narazí. Vůbec neřeší nějaké názvosloví, mnohdy ani neví, zda hovoří se zdravotní sestrou nebo pečovatelkou. Většinou právě s těmito kontakty formulujeme, co potřebují.

Je možné hradit sociální terénní služby z příspěvků na péči?

Samozřejmě, sociální pracovník nebo vedoucí střediska pomohou s vyplněním žádostí. Není problém  pomoct, aby měli na úhradu. 

Lze pozorovat nějaké trendy v péči o seniory?

Všechno se vyvíjí, tomuto tématu se hodně věnuje Asociace poskytovatelů sociálních služeb, ale zabývají se jím i na nejrůznějších úrovních v krajích. Hodně se hovoří o neformálních pečujících. Ale musí tam být vůle z obou stran, klient musí chtít, aby o něj někdo pečoval, a musí být i ochota a schopnost na straně neformálně pečujícího.

To je nejdražší forma péče…

Pokud se někdo rozhodne, že se stane neformálním pečujícím, je potřeba si uvědomit i navazující aspekty. Člověk odchází v produktivním věku z trhu práce, začíná pečovat o svého rodinného příslušníka 24 hodin, 7 dní v týdnu, za to pobírá finanční kompenzaci. Když rodinný příslušník zemře,  stává se, že pečující je naprosto vytržený z běžného pracovního života, často se nemá ani kam vrátit. Z neformálního pečujícího se stal postarší nezaměstnatelný člověk, který obětoval část svého produktivního věku péči. Často s tím bývají spojené i zdravotní problémy.

Je něco, co byste si přála v souvislosti s terénními sociálními službami nebo vůbec se sociálními službami?

Přála bych si, aby do sociálních služeb proudilo více finančních prostředků. Jsem zastáncem a propagátorem spojení pečovatelské služby a osobní asistence. Tyto dvě služby se hodně překrývají a doplňují. Zjednodušilo by to administrativu, poskytovatelům by se hodně ulevilo. Ale chápu, jsou tady nějaké debaty, řeší se to od roku 2016 a s každou novelou zákona je to nějakým způsobem posuzováno, ale odsouváno. Přála bych si méně byrokracie, zjednodušení a sjednocení systémů.

Co Vám dělá radost?

Moje práce mi přináší velkou radost, naplňuje mě, mám ji ráda, baví mě. Obklopují mě lidé, se kterými se mi dobře pracuje. Jsme pomáhající profese. Není to jen posílání čísel, byť je administrativa s prací ve velké míře spojená. Jak řekl jeden z mých kolegů: „Každý den jdu spát s pocitem, že když nic jiného, tak díky nám pár lidí dostalo oběd, mohli zůstat doma a nemuseli odcházet do nějakého zařízení.“ Moje práce mi dává obrovský smysl. Je to i díky lidem kolem mě, jsou srdcaři, často pracují nad rámec svých povinností a s nadšením.